Dnes ráno jsem si hrál se svým malým synem a on mi přinesl kartu k autu, kterou nedávno našel u mých rodičů. Moc jsem chtěl psát články, ale můj malý chlapec mi to nedovolil. Tak jsme se společně podívali na kartičky a já jsem si informace nahlas přečetl. Opravdu vtipné bylo, když táta funěl, že nemůže dělat svou práci, a dítě se zeptal, co to je za zvuk.
A tak se mé bublání proměnilo v radostné ranní hučení. Myslím si – s odstupem času – že to bylo velmi cenné ráno.
Ale nakonec by z toho mělo být pěkné auto:
Přihlásit se k odběru Autosajto.hu do vašeho newsletteru
2 komentářeMísto toho články o snídani
Trabi. Jeden z mých strýců má pořádného terénního Trabanta (nebo Wartburga?). Buďme upřímní: každý ví, kdy byl ve vinici, protože jednak z něj kouří jako z miskolcké uhelné elektrárny za svých nejlepších časů a je ho vidět na kilometry daleko, když přijíždí a odjíždí, a jednak má v kufru deseticentimetrovou díru, ale tak se motyka vejde hned vedle postřikovače. Je to opravdové auto na přežití, myslím, že bude vesele funět i za sto let.
Moje první auto byl Wartburg z roku 1967, tehdy mi bylo 33 let. Dali jsme do něj motor z Wartburgu. Moc jsem si ho zamiloval, naučil jsem se ho na něj montovat. Takže pokud bylo správně nastavené zapalování, byla v něm dobrá směs a auto se zahřálo, vůbec nekouřilo.
Komentáře jsou uzavřeny.