BMW se retro trendu s Mini před pár lety opravdu chytilo. Naskočili na tuto vlnu módy a nechtějí se jí vzdát.
Odkud se tohle bere od předchůdce o objemu 848 ccm, který dosahoval maximální rychlosti 3 km/h a u kterého byla primárním hlediskem ekonomika? Od uvedení prvního Mini v roce 116 na trh proteklo po Temži hodně vody a mezi těmi starými se našly pořádné jedovaté pytle, například Cooper S z roku 1959 měl 1969 koní a maximální rychlost 79 km/h.
Dnes jsem testoval špičkovou verzi, kabriolet John Cooper Works s automatickou převodovkou.
Interiér je na mě trochu okázalý, ale ne zas tak moc. Pořád je to módní auto. Ale všude vyzařuje kvalita, jak vizuálně, tak i na dotek. Jakmile jsem nastoupil, sotva jsem musel seřizovat sedadlo, rychle jsem si našel pohodlnou polohu, což při 193 cm není vždycky snadné. Podíval jsem se za sebe... no, lžíce na boty by se tam moc nevešla, ale pro děti by to mohlo stačit, i když dát dítě do zadní části kabrioletu je nad určitou rychlostí docela kruté. Takže všechno do sebe zapadá, obzvlášť pro někoho, kdo je zvyklý na BMW.
Volant má velmi dobrý úchop, kůže je příjemná a prošívání pěkné. Na design palubní desky si člověk musí trochu zvyknout, ale je jedinečný. Kruhový motiv dominuje všemu, ale není to špatné. Head-up displej je také velmi užitečný a nouzové brzdění a detekce chodců jsou skvělé bezpečnostní prvky.
Tak pojďme. Mini John Cooper Works Cabrio váží 1320 kg a 231 koní je pro tento podvozek velmi příjemnou kombinací. Jakmile zařadím D a sešlápnu brzdu, cítím lehkost vyplývající z přetížení motoru a díky dvojitému turbu se točivý moment hromadí v nízkých otáčkách. Takže jedeme teprve deset, ale už cítím, že o výkon nechybí. Další věc, která okamžitě vyniká – obzvlášť u kabrioletu – je žulová tuhost podvozku. Jemně s ním projíždím lehoučkým režimem, ale žádné vrtění ani kroucení se neděje. Volant se stále dobře drží a když se otočíme a sešlápneme plyn, je plný života, ale velký výkon na předním kole mi stále nechce vytrhnout kontrolu z rukou. To se obvykle ne každému výrobci podaří. A BMW to dělá, že? Skáče tak šikovně z titulu šampiona v pohonu zadních kol na titul šampiona v pohonu předních kol? Každopádně...
Odpružení je velmi tuhé. A když tohle zmíním, pořád jsme v komfortním režimu. Každý nerovnost na silnici je v sedadle cítit, ale nebije, je to prostě velmi sportovní. Řazení pádlem za volantem není špatné, ale i plynovým pedálem se dá ovládat, kdy řadit. Bohužel jsem Mini řídil jen krátce, ale cítil jsem, že na horském serpentínu se železo vyvine mnohem lépe.
Ale když sešlápnete plynový pedál, hřebec se nastartuje a zařehtá! Naladění výfuku stimuluje řidiče k tlačení a dunění při řazení ve sportovním režimu je pro uši auta prostě nebeské. V tomto případě ale buď motor bojuje s kontrolou trakce, nebo jsou pneumatiky opotřebované, zejména po dešti na mokrém asfaltu. Údaje o zrychlení jsou teoreticky 6,5 sekundy na 100, bohužel jsem to nezkoušel, ale cítím to a dynamické zrychlení, řev výfuku a pocit svobody, který kabriolet dává, je velmi úsměv na tváři.
Tohle Mini je trochu jako elektrický vlak a tatínkové. Původně mělo být roztomilým módním autem pro ženy. Ale je tak snadno ovladatelné, tak přímočaré a dynamické, obzvlášť s tímto motorem o výkonu 231 koní, že bych ho nenazval dámským autem.
Přihlásit se k odběru Autosajto.hu do vašeho newsletteru
