Co se dá získat z Pola 1.4?

V lednu 2016 jsem si koupil své první auto, Volkswagen Polo 2001 1.4dveřový benzín z roku 5. Se 150 tisíci kilometry, čerstvě servisovaný od známého za velmi příznivou cenu. Během šesti měsíců, co jsem ho měl, jsem s ním byl nadmíru spokojený, byla to dobrá koupě, zatím mě nezklamalo, i když ne pravidelně, používal jsem ho ve městě 3-4krát týdně. Předchozí majitel také říkal, že už bylo párkrát pořádně naložené a teď jsem měl příležitost z něj vytěžit maximum. Čtyři jsme jeli s kamarády na týden kempování do Keszthely. Už jsem to měl sbalené večer předtím, ráno jsem hodil věci do kufru, pak jsem natankoval auto a pak jel vyzvednout ostatní. Schůzka byla u kamaráda, protože jsme si vzali i jeho a bratrova kola, takže jsme na balení nešetřili. Když se kufr začal plnit po kufrech dvou lidí, byli jsme trochu překvapeni. Samozřejmě jsme věděli, že 4litrový prostor není největší, ale doufali jsme, že se tam i tak vejdeme. Rychle jsme se zbavili kufrů s pevným víkem a nahradili je sportovními taškami a plátěnými brašnami, takže jsme nakonec dozadu nacpali věci 1 lidí. Pro čtvrtou osobu zbyl jen věšák na klobouky. Sundali jsme opěrky hlavy, zatlačili je dozadu a věci byly uvnitř. Na prostřední sedadlo jsme naložili věci, které jsme potřebovali na cestu, jídlo, pití a batohy. Pak už přišla ta pravá zábava: museli jsme nasadit kola.

K tomu jsme použili nosič kol Peruzzo (italský), typu Venezia, který pojme 3 kola. Musí se připevnit k kufru auta v 6 bodech, 2 body k horní části, 2 body kolmo k boku a poté ke spodní části. Díky lanovému upevnění je nosič univerzální a lze jej snadno nainstalovat na většinu aut se šikmou zádí nebo kombi. Po dobrém utažení popruhů jsme na něj obě kola nasadili a jelikož jsme nosič používali poprvé, buď jsme ho utáhli dostatečně, abychom jedno z kol nenechali na silnici, nebo jsme ho zajistili lany, gumičkami a rychloupínáky na 40 minut, dokud jsme si všichni nebyli úplně jistí, že se nic nestane. Kufr se odtud samozřejmě nedal otevřít, ale na to jsme mysleli a všechny důležité věci jsme si předem sbalili. Po sbalení jsme byli připraveni vyrazit, takže jsme nastoupili. Auto se od té váhy pěkně usadilo, až tak, že by u vyššího policejního auta dno až rachotilo. Tohle pro majitele nebylo příjemné slyšet, ale naštěstí se to stalo jen jednou. Vyrazili jsme v horkém letním dni, takže jsme museli mít zapnutou klimatizaci, což se projevilo i na spotřebě. S autem jsme mezi natankováním a příjezdem domů ujeli přesně 500 km, ale než jsme dorazili domů, kontrolka nízké hladiny paliva už dlouho svítila, takže můžeme říct, že auto během cesty snědlo asi 40 litrů. To je maximálně 8 litrů na 100, což není špatné ve srovnání s mou průměrnou spotřebou 6,5-7 litrů, na dálnici, plně nabitý, s klimatizací. (Tento typ Pola není známý svou nízkou spotřebou). Každopádně cesta tam a zpět proběhla bez problémů, takže se vozidlo opět dobře osvědčilo. I s touto zátěží jsme dokázali dosáhnout průměrné rychlosti 110-120 km/h. Jediný děsivý okamžik nastal, když jsme dorazili k vyššímu svahu na dálnici, ne s velkou hybností, ale s 80 km/h, a při drápaní do kopce jsme začali zpomalovat na pátý rychlostní stupeň. Než jsme k němu dorazili, jeli jsme jen 5 km/h a už nás začínal předjíždět netrpělivý řidič kamionu. Mohl jsem zařadit zpátky na trojku a vyrazit, ale nějak mě to napadlo až za kopcem. Pak jsem zařadil třetí rychlostní stupeň, vytočil motor na 70 km/h, vyčistil spalovací komoru a odtud jsme plynule a svižně jeli směrem k Balatonu.

Györk